Blog: Nekonečné léto v Malajsii

Další cesta, zase tři měsíce, opět spolubydlení s neznámými holkami na jednom bytě. Tentokrát jsem věděla do čeho jdu, přeci jen jsem v Malajsii byla minulé léto, ale i přes to, že je pro mě takovéto cestování díky modelingu už známá věc, tak mě nikdy nenapadlo, že bych o svých cestách měla psát blog. No a tady jsem po pěti letech, zpátky na svém blogu, kterému se věnuji tak nepravidelně, že i kdyby moje články někoho sebevíce zajímaly, tak je píšu tak pomálu, že než napíšu další, tak na můj blog zapomene.

Ale tohle je výzva! Přeci jen mi vždycky psaní blogu přišlo jako skvěle využitý čas, taková příjemná terapie, když už jsem tak daleko od domova. Za pokus to stojí a tak nechci slibovat, že budu psát každý týden, ale nějak začít musím. 
Letos jsem se do Malajsie vydala ne úplně plánovaně, ale o to víc jsem se sem těšila. Konečně zase ve svém živlu, castingy, fittingy, přehlídky a focení. Kuala Lumpur není Milano ani Paříž, ale dají se tady získat skvělé fotky do booku, mám tady skvělou agenturu a minule jsem si vydělala víc, než jsem předpokládala, tak proč to nezkusit znovu. 
Minule jsem se ze začátku dost trápila s místním systémem hromadné dopravy, malajskou sim kartou, která nešla přenastavit do angličtiny, příliš zvědavými taxikáři a především jsem byla nepřipravená na ten mišmaš, který nazývají městem. Tentokrát jsem byla ale připravená! Hromadnou dopravou vůbec nejezdím, to se radši budu rozčilovat kvůli hloupému taxikáři než abych mokla po cestě na vlak. Sim kartu sice přenastavit do angličtiny stále neumím, ale už vím, jak si aktivovat vybraný datový balíček a jak zkontroluji, kolik dat mi ještě zbývá. Víc ke spokojenosti nepotřebuji. Špinavé části města ignoruji a raději si užívám ty hezké části okolo velkého nákupního centra Pavilion a Petronas Twin Towers (nebo taky KLCC jestli chcete). No a když už do nějaké vzdálenější a ne tak hezké části města musím kvůli práci, tak jsem zatím měla štěstí a studia nebo lokality, kde jsme fotili byli opravdu zajímavé, že to okolí zase tak moc nevnímám. Přeci jen jsem v klasickém "jižanském" městě, kde se ve vedru nikomu nic nechce. A ono je tu vedro pořád. Počasí je tu celoročně stejné, vedro nad třicet stupňů a okolo páté hodiny odpoledne přichází bouřka, která aspoň trochu teplotu sníží. Někdy nás tu počasí překvapí a prší už ráno a po zbytek dne je vedro. Nejhorší varianta ale je, když jeden nebo dva dny neprší vůbec, to je pak vedro k nesnesení. Takže bych počasí rozdělila podle nesnesitelnosti tepla na "nedá se dýchat vedro", "měla jsem jít v plavkách vedro", "je mi vedro, ale klimatizace pojede naplno, takže musím mít dlouhé kalhoty", "je vedro, ale dá se to zvládnout, protože je po bouřce."

Přepravuji se tady taxíkem, který si objednávám pomocí místní obdoby uber, která se jmenuje GrabCar. Chytrá aplikace zaměstnávající ne vždy tak chytré řidiče. Někdy zoufale sleduji, jak se můj řidič ztrácí a nemůže se trefit k mému bytu, aby mě vyzvednul. GPS je pro něj asi moc složitá, aby ji pochopil. Ale ani to mě tentokrát nedokáže rozhodit! Už prostě vím, že se mi to zaručeně aspoň jednou za týden stane, takže se nestresuji a to je důležité. Protože tady se jen velmi málo lidí stresuje, všichni jsou tu moc milí, pohodoví a prostě v klidu. Tohle není Paříž, takže když se něco nedaří, tak se nestresuji ani já, protože vím, že některé věci neovlivním a hlavně jsem zase jen v Asii. Velkou díru do světa tady neudělám, ale to neznamená, že je mi všechno jedno. Každého klienta beru jako stejně důležitého, protože klíčem k úspěchu je, aby si mě klienti bookovali znovu a znovu. A taky jsem workoholik, co miluje svoji práci, takže to ani jinak než na 100% (někdy i víc) ani neumím.
Mám za sebou tři týdny a zatím jsem spokojená. Na bytě jsme jen čtyři modelky, máme k dispozici dvě koupelny, velké společné prostory, balkon s pohádkovým výhledem, posilovnu a bazén. Takže když máme volno, tak si spíš připadám jako na dovolené díky tomu počasí a možnosti trávit čas u bazénu. Jen se nesmím opálit, to by byl při práci problém. V Asii obecně totiž mají klienti rádi neopálené modelky a tak se musím vyhýbat sluníčku a vypadám jako bych byla nemocná. No co, jestli je to daň za to, že můžu dělat to co mě baví a ještě si tím vydělávat, tak jsem ochotná nějakou tu bílou barvu mojí kůže tolerovat. Hned druhý týden po mém příletu jsem fotila pro dva časopisy, takže se budu moct brzy pochlubit novými fotkami do mého booku, což mi dělá obrovskou radost. Taky jsem měla několik přehlídek a focení katalogů a taky event pro Miu Miu. Podoba eventů je různá, ale tentokrát šlo o to ukázat několika klientům novou kolekci. Takže jsme se párkát prošly ještě s jednou modelkou po obchodě v různých šatech, nechaly se vyfotit a to byla naše náplň práce. Zní to snadně, ale strávily jsme tam celý den, než nás připravili, nalíčili, vysvětlili, co přesně po nás chtějí, jaká bude choreografie a pak samotné předvádění kolekce. Velmi podobnou práci jsem dělala už pro jiné značky, v Číně třeba pro Michael Kors a to jsem létala na tyto eventy po celé Číně, což byla skvělá zkušenost, takže jsem věděla, co mě čeká a užívala si to celý den. 
První tři týdny v Malajsii pro mě byly úspěšné, tak doufám, že budu za pár týdnů moct napsat, že se mi dařilo i během těch dalších!

Ps: Každodenní zajímavosti, jako třeba právě to počasí a složení mého jídelníčku můžete sledovat na mém instagramu @dominikabravencova.

Komentáře

Oblíbené příspěvky